Slovo je základním projevem lidského ducha. Beze slov jsme jen živočišné jednotky, slovem se identifikujeme jako lidské bytosti.
Slova užíváme denně. A užíváme je tak, jak je nám vlastní. Těžko donutit někoho, aby mluvil jinak, než je ochoten a schopen. Přesto řada evropských jazyků pod tlakem velkých národů zanikla.
Několik malých národů však dokázalo v toku tisíciletí tlaku velkých národů odolat a svou identitu, včetně vlastního jazyka, si uchovalo. Jako Bretonci.
Bretaň má bohatou historii. V raném středověku byla krátce samostatným královstvím, později vévodstvím, dnes je jedním z francouzských regionů s vlastním prezidentem a parlamentem.
Jazyk Bretonců je keltského původu a dodnes je živým jazykem.
Bretonci velmi často slyší, že jejich řeč není jazyk, že se jedná jen o skupinu několika nářečí. Za nářečí se všeobecně považuje nespisovný jazykový útvar, jehož užívání je omezeno na určité území národního jazyka. Bretonci však svůj spisovný jazyk mají, užívají ho jako jazyk literatury, tisku i ve veřejném prostoru.
Písemná podoba jazyka ve veřejném prostoru svědčí o silné bretonské inteligenci. Mezi místními vzdělanci se našli lidé, kteří nejen mluvili, ale i psali bretonsky, přestože by pro ně bylo snazší přijmout jako jazyk vzdělanců francouzštinu.
Bretonštině prospívá poloha Bretaně, ze tří stran je její území omýváno Atlantským oceánem. S pevninou je Bretaň spojena jen na východě. Čím víc postupujeme na západ, tím je bretonština silnější.
V českém Slezsku a na severovýchodní Moravě mluvili naši předci také specifickým jazykem. Tento jazyk se od raného středověku vyvíjel v úzkém kontaktu češtiny, polštiny a němčiny. Vrcholem vývoje tohoto jazyka je dílo Óndry Łysohorskeho, který v něm vytvořil v první polovině 20. století velmi hodnotnou poezii. Zůstal však nepochopen. Zahořkl, vymezoval se vůči Praze a pragocentrismu, opustil Ostravsko a konec života strávil v Bratislavě.
V současné době v české části Slezska místní jazyk zaniká a tempo zániku se každým dnem zvyšuje. Nemáme vlastní inteligenci, která by dokázala jazyk udržet i pro 21. první století.
O to obdivuhodnější je situace v polské části Horního Slezska. Vzniká zde písemná forma moderní slezštiny a velmi dynamicky se rozvíjí. Svědčí o tom mimo jiné současná literatura psaná slezsky. Silná skupina místní inteligence věnuje obrovské úsilí tomu, aby řeč jejich předků nezanikla. Je paradoxem, že tito vzdělanci si velmi váží tvorby básníka Łysohorskeho, který tvořil pro moravskoslezskou oblast. Jeho jazyk je v české části Slezska dodnes znevažován, regionální inteligence v polské části Horního Slezska však jeho dílo považuje za jeden z významných jazykových zdrojů, na něž můžeme ve 21. století navázat.
Bretonci, kteří odolávali a odolávají francouzštině, svůj jazyk uchovali a dali mu i písemnou podobu.
O síle dnešní bretonštiny svědčí i nápisy ve veřejném prostoru. Jsou dvojjazyčné: francouzské a bretonské.
Jak inspirativní pro všechny malé evropské jazyky!
