Detektivka na francouzský způsob

Pokud si myslíte, že prvním románovým detektivem byl Sherlock Holmes, budete překvapeni. Holmes vstoupil do literatury až v roce 1887. Stal se sice nejslavnějším detektivem všech dob, ale literární prvenství patří jiné postavě.

Ve druhé polovině 19. století čtenáři milovali tajuplné příběhy plné maskovaných zločinců. Tehdejší čtenář se s oblibou nořil do atmosféry hrůzy a tajemna a literární kvalita ho příliš nezajímala. Ve velké oblibě byly romány na pokračování, které vycházely v novinách. Vydavatelé novin čtení na pokračování považovali za vynikající marketingový nástroj, potřebovali své čtenáře co nejvíc motivovat ke koupi dalšího výtisku svých novin a silnou motivací v té době bylo právě čtení na pokračování.

Mezi mnoha a mnoha šestákovými krváky se v roce 1866 objevil v pařížských novinách příběh Aféra Lerouge (L’Affaire Lerouge), později v Čechách vydávaný pod názvem Případ vdovy Lerougové, který psal žurnalista Émile Gaboriau. Na rozdíl od ostatních čtení na pokračování té doby vyšel později náš příběh nesčetněkrát knižně a byl přeložen do mnoha jazyků.

V příběhu vystupují dvě postavy, které zásadně ovlivňují pátrání. První z nich je amatér, zámožný penzista Tabaret, který je přizván ke spolupráci a případ nakonec vyřeší. Druhou ze zásadních postav příběhu je pomocník šéfa pařížské policie Lecoq, bývalý trestanec, který se smířil se zákonem a vstoupil do policejních služeb.

V dalších románech Émile Gaboriau učinil zásadní postavou detektiva Lecoqa a ten se stal později základním typem francouzské detektivky

Lecoq se považuje za Tabaretova žáka, je neustále ohrožován zločinci, proto je mistrem převlékání, neustále mění svůj zevnějšek, takže nikdo ani pořádně neví, jak vypadá, a má výrazný zlozvyk: neustále cucá lékořicové bonbony. Typické pro něj také je to, že se neobejde bez lupy a paklíče.

Émil Gaboriau se při psaní svého románu silně inspiroval panem Dupinem, literární postavou, kterou stvořil ve své povídce Vraždy v ulici Morgue E. A. Poe. Stejně jako Poe je i Gaboriau zastáncem racionálních řešení, avšak románový detektiv Lecoq se na rozdíl od amatéra Dupina zabývá i studiem moderní psychologie, a tak při svém pátrání kombinuje logiku a zkušenost se znalostmi současné psychologie.

Émil Gaboriau, advokátní úředník, voják a nakonec novinář, pokračoval jako literát v tradici francouzské psychologické a společenské prózy. Kromě toho, že vytvořil nesmrtelnou postavu detektiva Lecoqa, dokázal stvořit první literárně poměrně hodnotné detektivní romány, v nichž pod vlivem E. A. Poea vnesl do řešení kriminálních záhad logiku a psychologii a zároveň dokázal čtenáře zaujmout zachycením soudobého života. 

Postava Lecoqa je pro francouzskou detektivku typická: je to detektiv z povolání, představitel policie, zajímají ho hlavně lidské charaktery a oficiální policejní metody, má své typické zlozvyky a své případy dotahuje do zdárného vyřešení. Detektiv Lecoq není stroj na myšlení, leckdy se zmýlí a v jeho jednání občas probleskne i něco nezachytitelného. 

Tento typ policejního detektiva vyvrcholil ve francouzské literatuře jednou z nejslavnějších literárních postav 20. století, postavou komisaře Maigreta.

 

ArsylineGRAPHIC & WEBDESIGN STUDIO
Varování

Zavřít